Valerij Pankov - Charkov, Martin Wágner - Sibiř
Valerij Pankov - Charkov, Martin Wágner - Sibiř

Valerij Pankov - Charkov

Martin Wágner - Sibiř

 

vernisáž výstavy 8.12. 2022 v 17 hodin

výstava potrvá do 8. 1. 2023

zavřeno ve dnech 24., 25., 26, 31.12. 2022, a 1.1. 2023

 

„Tohle je velký příběh z Charkova. V době po rozpadu Sovětského svazu vznikaly horečně soukromé živnosti. Sám jsem v té době dodával potraviny do jednoho obchodu, kde jsem se seznámil se sestrou prodavačky, která je na fotografii. Jmenovala se Anna, a ze svých úspor si otevřela restauraci v bývalém výzkumném ústavu, kde zbyly po jídelně volné prostory. Po několika měsících však zkrachovala. Nedaleko továrny FED si poté otevřela stánek s občerstvením. Všichni zaměstnanci si po cestě z práce dávali panáka. Posedávali v zeleni a odpočívali. Anna na fotografii připravuje oběd a je smutná, že jí nevyšel velký byznys a má jen stánek u cesty.“

Podobné mikropříběhy doprovázejí fotografie Valerije Pankova, ukrajinského uprchlíka z Charkova, který našel zázemí v České republice. V dubnu letošního roku zdemoloval jeho byt dělostřelecký granát.

Valerij vyslyšel nabídku svého přítele Martina Wágnera a přicestoval se dvěma kufry do Prahy. Jeden z nich byl plný filmových negativů, které pořizoval od 70. let dvacátého století.

Pro úplně první výstavu Valerie Pankova jsme pro Galerii Františka Drtikola vybrali negativy z let 1997–2001, kde se prolíná autorův bohatý společenský život s nelehkým obdobím transformace ukrajinské společnosti po rozpadu Sovětského svazu.

"Teprve v Rusku, zejména na Sibiři a na Dálném východě, jsem objevil zvláštní vztah domorodců k poutníkům. Je to pro mne sváteční chvíle, mohu-li nahlédnout do života dosud neznámého člověka. Vstřícnost se opakuje na každé cestě, i když nemám nic na oplátku."

Martin Wágner se takto vyznával ze svých zkušeností z dvaceti let cestování po Rusku a zejména na Sibiři v knize Siberia. Už jako sedmnáctiletý tulák začal cestovat za „jiným“ do zemí na východ od České republiky. Fotografoval starověrce, věznice gulagů, nebo pastevce sobů, lovce, vojáky nebo rybáře. Výběr zde vystavených fotografií se zaměřuje na jeho putování po Sibiři.

Dnešní středoevropskou optikou mohou fotografie obou autorů působit podobně exoticky. Profesionální fotograf Martin Wágner jezdil ale fotografovat daleko od domova a vyhledával místa a situace časoprostorově co nejvzdálenější od běžné zkušenosti našeho regionu i od civilizace jako takové. Vystudovaný chemik Valerij Pankov vytvořil doma, mezi svými přáteli a známými svébytný městský deník plný košatých mezilidských setkání a vztahů.

Jan Freiberg

 

Valerij Pankov (Valera)

Valera je vystudovaný chemik, který se narodil v oblasti dnešního Donbasu, a po ukončení vysoké školy žil v Ukrajinském Charkově, po rozpadu SSSR obchodoval se starými knihami.

Ač technicky založený, má velký sklon k dobrodružství a seznamování se s novými lidmi. Díky tomuto zájmu se v letech 1997-2001 pohyboval ve velmi rozmanité společnosti tehdejšího Charkova a jeho okolí. S láskou k fotografovaní pořizoval velmi osobní a nepřikrášlené fotografie tehdejší společnosti. Pohyboval se mezi trhovci na místním bazaru, mezi studenty na univerzitě, fotografoval své přátele v jejich přirozeném domácím prostředí ve městě i na vesnici.

Na fotografiích jsou zachycené i různé veřejné akce a vystoupení. Jeho dobrodružná povaha ho zavedla v roce 2003 do České republiky, kde žil 7 let bohémským způsobem, po návratu zpět do Charkova se staral o svou slepou matku až do její smrti. Po zdemolování bytu dělostřeleckým granátem v dubnu 2022 vyslyšel nabídku svého přítele Martina Wágnera a vrátil se zpět do České republiky, tentokrát v roli uprchlíka. Díky jeho zájmu o poslech Českého rozhlasu Plus i v době pobytu na Ukrajině 2010 - 2022 si stále oživoval češtinu, které dobře rozumí.

 

Martin Wágner 

Pochází z české metropole a žije zde dodnes.
Vystudoval Pražskou fotografickou školu, poté střední fotografické učiliště a nakonec v roce 2013 absolvoval magisterské studium Institutu tvůrčí fotografe v Opavě. Dává přednost klasické černobílé dokumentární fotografii. Jeho oblíbenou destinací je od roku 1998 Rusko a země bývalého Sovětského svazu. Procestoval Sibiř i Dálný Východ.

Byl hostem sibiřských starověrců, pastevců sobů i velrybářů na Čukotce, poznal život v pravoslavném klášteře. Fotografoval transsibiřskou magistrálu i místa, kde kdysi stály stalinské gulagy. Dostal se mezi
těžaře ropy na Sachalinu, vulkanology na Kurilských ostrovech. Plul s lovci kachen po Ankaře, pozoroval, jak se těží zlato v Partizansku. Z těchto cest čerpal do své knihy Siberia (Praha, Paseka
2019). 

Několikrát uspěl v soutěži Czech Press Photo. Uspořádal řadu samostatných výstav v českých
zemích i v zahraničí, například v Moskvě, Nižním Novgorodu, Jekatěrinburgu nebo na Sachalinu. S Antonínem Kratochvílem a s Václavem Vašků zorganizovali v pražském františkánském klášteře výstavu Modlitba za Černobyl (2006).
Tři roky provozoval fotogalerii v Kapli svatého Jana Nepomuckého na Jungmannově náměstí
v Praze a současně byl jejím kurátorem.
V současnosti vlastní grafické studio, zaměřené na skenování, úpravu a tisk fotografií. Jeho
manželka Světlana pochází ze Sibiře, v roce 2013 se jim narodil syna Václav.

Kurátoři výstavy Jan Freiberg a Martin Wágner.